Vcera me Miri vyvedla z omylu, nebylo to 20 centu, co jsme dali do cirkevni pokladnicky, ale 2 centy. Nicmene modlitby sireho sveta byly vyslyseny a letadlo plne uplakanych aupairek, usmevavych aupairek a aupairek se smisenym pocitem vzletlo, letelo a dosedlo bez komplikaci a bez dobrodruzstvi. Na letisti me privitali moji bratri, jeden v saku a s cedulkou "Magdalena Kvasnickova, hotel: V Rokli 805" a druhej s hiphoperskou cepici, cimz mi obstarali zabavu na celou cestu domu, pak jsem si koupila bonaqu se supernew designem, podivila se, co vsechno se na tom svete zmenilo, jak vsichni vyrostli a kdyz jsem se pak ukladala do postele, nebyla jsem schopna se do ni poskladat, jak mi prisla mala. No a ted uz se doma citim jako doma, Irsko se pomalu,
ale jiste stava jenom zamlzenou vzpominkou a zacinam si zvykat na hororovou vidinu skoly. Dekuju vsem, kteri na me za morem mysleli, kteri cetly moje vyplevy bez diakritiky (na tu si ale budu zvykat tezce) a kteri mi dokonce psali. Bylo to krasne leto.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
4 comments:
to je sentimentu (ironická poznámka)...to moje příspěvky na blogu budou mnohem víc ubrečenější...
btw. přijde ti, jako bys byla pryč dva měsíce??? Mně teda přijde, jako bych vůbec nikde nebyla...všechno je tak nějak...normální...:(
jako sen...
ze jo?nostalgie je dobra vec :)...tak ochekuj tohle :) http://www.youtube.com/watch?v=o_OtD67-t0w
aaaa..malem si me rozbrecela:)...
Post a Comment