prileta svetlobod...

V me mysli se tim zabyvam uz asi...23 dni...ale je pravda, ze bych to mela napsat jeste sem, aby se tato oslnujici zprava dostala do povedomi sirsiho publika.
tedy DNES V 23:10 pristane na letisti Cork letadlo, ktere na sve palube ponese jednu z nejuzasnejsich osob a hlavne - nejlepsi Au pair na svete - Meryl am...a ja tu na ni nefalsovane touzebne ocekavam, protoze ona spolu s Penneys a slanym maslem je svetlobod meho zdejsiho pobytu. Miri, vitej :-)

Dnes jsem si oficialne priznala, ze mi ty deti lezou na nervy. Je to brzo - po dvou a pul tydenni znamosti? Hlavni jejch problem je, ze neco chteji, nevi co chteji a kdyz to nahodu vi, je to rozhodne neco, co delat nemuzou. A kdyz to nedostanou, vresti, kopou a jeci. To je obecna definice. Priklad ze zivota: Prisla nas navstivit Beckyina kamaradka Anne (mj. straslivy dite) v poklidu si hraly, pak se presunuly na zahradu s tim, ze jedou do Afriky. Pripomela jsem jim, ze klidne jet muzou, ale jen v ramci zahrady a za par minut koukam, branka otevrena a cestovatelky nikde. Neco takoveho jako jit mimo dum je detem vyslovne zakazano, takze jsem se zdesila a ctvrt hodiny behala po cele nasi ctvrti malem v slzach a hledala je. nakonec me napadlo, ze zajdu k Anne domu. Nastesti jsem je tam nasla, ale nijak to nesmirilo muj vztek. A nejhorsi bylo, ze ji za to maminka vubec nepotrestala.... takze proste...pomoc!