hey man Amen!

Po prohyrene sobotni noci, o ktere se muzete docit na Mircine blogu, jsme se rano nucene probudily a vypravily se "do sboru" tj. NE do katolickeho kostela (nerozumejte mi spatne, ja proti katolikum fakticky nic nemam, akorat proti zdejsimu katolicismu, z toho by jeden brecel). Byl to Church alive - baptisticka cirkev a bylo to SKVELY.
Hned co jsme vstoupily, ujala se nas spousta lidi, kazdej nas kazdymu predstavoval (a my tajne doufaly, ze nikdo znich nebyl predesly vecer v Corner house pubu..), vyptavali se na nase jmena, odkud jsme, co delame, sladce se na nas usmivali a predstirali, ze je hrozne zajimame - proste jak to tak bejva - ale bylo bylo to nesmirne osvezujici! Aspon na chvili mate pocit, ze jste zase doma...Ale zpet k vypravovani - kazatel byl american, coz se dalo zjistit jak z jeho teatralnich gest tak z jeho prizvuku (btw. lahoda, slyset zase jednou neco jinyho, nez irsky sislani s knedlikem v krku). Kazal o narozeni Samuele, o tom, jak Buh uzdravil Chanino zlomene srdce a jak muze skrz modlitbu uzdravit i to nase, a kazal asi 2 hodiny a celou dobu nas to bavilo a pozorne jsme sledovaly, hledaly v Bibli a nostalgicky zpivaly kancionalovky. Na konci nam daly vyplnit karticky s nasima udajema ("because we care about YOU personally"), coz jsme udelaly hlavne proto, ze chceme aby nam poslali anglickou Bibli. Ale jisty je, ze me okouzlili a ze se tam urcite jeste podivam.
Inu a pak jsme se s Miri odebraly do nakupniho strediska, kde jsme se zase oddavaly svetske radosti z nakupovani ve slevach a taky hrichu obzerstvi, pekne po cesku jsme bezdily na lavicce a jedli irskou obdobu bramborovyho salatu s rohlikem.

Ze se nestydite!!!

Vsichni ctenari mych stranek - dovoluji si vas pokarat. Po 5 vycerpavajicich a nanejvys depresivnich dnech bez pripojeni na internet jsem si zaplatila tezke 3 eura abych shledala, ze tu mam vsehovsudy JEDEN novy komentar (Simone diky ;-)!! a to jsem se tak cinila a svuj blog ozivila...takze ackoliv jsem urazena, musim vam alespon sdelit, ze v Dinglu se mam dobre. Dva dny nam tu pohadkove svitilo slunicko, takze jsem si stihla brutalne spalit jednu polovinu tela a cely oblicej a to vsechno si ochladit v ledovem oceanu, vysplhat na utesy, sahnout si na rejnoka, videt zdejsiho delfina, ukrast lzicku a docist Sto roku samoty. Ale i pres tyto uzasne udalosti, ktere stoji za to rozvest, se neskutecne tesim domu. Jenze nemilosrdna jednicka v dnesnim datu se mi vysmiva do oci a zaryte tvrdi, ze jeste 28 to potrva, nez budu volna. Ach jo.

ilustracni foto

zleva: Aoife, Becky, Laura.....no nejsou sladky?

the Dingle peninsula

je mi cti oznamit vam, ze od soboty do soboty budu z dosahu internetu, me blizke civilizace a hlidani deti, nebot s rodinkou jedu do Dinglu na prazdniny. Jsem rada, ze uvidim zase jiny kousek Irska a navic jestli obrazky nelzou..mmm...ale jestli bude takove pocasi, jake jsem tu doposavad videla, asi se nemam zas tak na co tesit. Sedet mezi ctyrma stenama muzu i v Corku a navic tu mam Internet. Ale stejne se tesim.

Blarney & playstation

Tuhle nedeli jsem stravila s Mircou.

Nejprve jsme se jeli podivat do Blarney (pry nejpopularnejsi pamatka v Irsku(???)). Krome toho, ze samotne Blarney je krasna starobyla vesnicka, stala tam za videni jeste zricenina hradu, obklopena rozsahlymi a zelenozelenymi parky a lesy a houfy turistu, kteri prichazeji, aby mohli polibit 'Blarney stone'. A proc cekat frontu jenom abyste podstoupili to nechutne hygienicke utrpeni a dotkli se nejakeho sutru, ktery uz pred vami cumlalo miliony jinych? Kdo jej totiz polibi, dostane dar vymluvnosti! Takze kdyz nad tim tak premyslim, mozna po prijezdu pujdu delat tiskoveho mluvciho politikum...ale ne, obavam se, ze zazrak se nekona a misto recnickych schopnosti jsem tam chytla tak mozna rymu. Nicmene je to krasne misto, jako vystrizene z historickeho romanu, jen privrit oci... a shodly jsme se s Mircou, ze hodina je na navstevu malo a ze tam kazdopadne musime znovu!

Odpoledne jsem byla u Miri's hostfamily. Co stoji urcite za zminku je jejich playstation, ktere ma kameru a snima pohyb hracu pred televizi, coz je neskutecna sranda pro hrace i nezavisleho pozorovatele (pozorujete 4 lidi svijejici se pred TV, je to fakt uzasny:-D)...mam nejaka videa, ale muj net mi neumoznuje je nahrat na Youtube..tak snad nekdy jindy.

Takze tak.

disko

Takze po jiste pauze se vracim se svym zpravodajstvim....
Asi nejvyznamnejsi zazitek z uplynulych dvou tydnu byla diskoteka:) Kdo me znate, asi se pousmejete pod vousy pri predstave, ze se svijim v rytmu dunicich nemelodickych a rozcilujicich hitovek, ale je to tak!A dokonce jsem si to uzila! S Annou jsme si pred tim koupily piva (cesky samozrejme!ale znacka byla "Czech beer" takze kam kvalita saha, to nevim..)potaji je pronesly a vypily na zachodkach a strasne jsme se u toho hihnaly. Nic mene s jistou davkou ceskeho alkoholu v krvi jsem zapomnela na dobry vkus a proste jsem si to uzivala. A uzivala jsem si, kdyz mi jeden spanel polibil ruku a uzivala jsem si i cestu domu taxikem a nevyspalost pristiho dne. Jinak na meetingu jsem se seznamila s jednou nemkou a francouzkou, cimz jsem konecne dosahla internacionalniho pocitu.

Today has been OK...

Nejprve jsem byla na msi, ktera se mi teda nelibila ani trochu a mela jsem chut jim ten kostel poblejt (nemylte se, ne proto, ze jsou katolici, ale proto, ze jsou tak strasne FADNI a FORMALNI katolici!!), ale pak uz to bylo jen lepsi a lepsi! Pred Penisem jsem se se zurivym emocionalnim nabojem privitala s Mircou, okusili jsme Smoothie (o nem nekdy vice), probraly jsme vsechno od A do Z (no to vlastne zdaleka ne..ale hodne jsme si popovidaly:) obsedantne jsme prosly Penis a ostatni kramky a ja musela Mirce neustale pripominat, ze ona tu vlastne vubec nechce utracet:) to nam ale nebranilo, abychom si vysnily a naplanovaly, co vsechno si tu koupime. Pak nasi pozornost na chvili prilakala skupina hip-hoperu, breakaru ci jak tyto tanecniky nazvat, kteri opravdu DOST DOBRE tancovali na ulici a po chvili sledovani jsme zjistily, ze vedle nas stoji dalsi dve au-pairky! Inu tak jsme s nimi pobyly v Ovens baru, zanadavaly si na deticky, jidlo, zasmaly se, naplanovaly akce, proste takovy bezny au-pair rozhovor jak ma byt a pak uz jsme namirily sve kroky zpet k nasim pribytkum... Dnes jsem se citila opravdu stastna:)