a více fotek na FACEBOOKU

High school musical..isn´t it sweeeet?:-)

Neuvěříte, co se stalo! Právě jsem na Nově shlédla High School Musical! Nejameričtěší americkej film, kterým jsem se bavila celý Irsko! Vzhledem k tomu, že moje i Mirčiny děti to milovaly, byla jsem nucena milovat to taky - a věřte nebo ne, 
ona se ta závislost vytvoří velice lehce!

MALÁ UKÁZKA 

ilustrační foto - jak to vypadá v Irsku

foto cislo jendna je jedinej les, kterej mi poskytoval utechu, kdyz jsem potrebovala prirodu a ostatnim kdyz potrebovali chlastat. Na detailu si vsimnete ty kupy odpadku..vetsinou plechovky.
cislo dva reprezentuje moji skrytou vasen, kterou chovam k hrbitovum. 
cislo tri je zastupne 467966 kostelu a katedral, ktery jsem si v Irsku vyfotila, vsechny stejny, neogoticky nicnerikajici a chladny jako mse, ktery se v nich slouzej... Tenhle je St. Finnbarr, ten se mi jeste libi.
cislo ctryri je utes, na kterym jsem stala a vlasy mi vlaly...znate to.
no a cislo pet je zatoka v Dinglu

trocha nostalgie nikdy neuskodi

Vcera me Miri vyvedla z omylu, nebylo to 20 centu, co jsme dali do cirkevni pokladnicky, ale 2 centy. Nicmene modlitby sireho sveta byly vyslyseny a letadlo plne uplakanych aupairek, usmevavych aupairek a aupairek se smisenym pocitem vzletlo, letelo a dosedlo bez komplikaci a bez dobrodruzstvi. Na letisti me privitali moji bratri, jeden v saku a s cedulkou "Magdalena Kvasnickova, hotel: V Rokli 805" a druhej s hiphoperskou cepici, cimz mi obstarali zabavu na celou cestu domu, pak jsem si koupila bonaqu se supernew designem, podivila se, co vsechno se na tom svete zmenilo, jak vsichni vyrostli a kdyz jsem se pak ukladala do postele, nebyla jsem schopna se do ni poskladat, jak mi prisla mala. No a ted uz se doma citim jako doma, Irsko se pomalu, 
ale jiste stava jenom zamlzenou vzpominkou a zacinam si zvykat na hororovou vidinu skoly. Dekuju vsem, kteri na me za morem mysleli, kteri cetly moje vyplevy bez diakritiky (na tu si ale budu zvykat tezce) a kteri mi dokonce psali. Bylo to krasne leto.

Mam to za par

Peclive jsem to odskrtavala cely uplynuvsi mesic a peclive jsem to oplakavala cely uplynuvsi tyden. Dneska jsem detem usporadala Treasure hunt na jehoz konci na ne cekaly darky a jejich uprine rozradostneni me naprosto dojalo. A dnes vecer jiz prijela slecna Nikole, aby me vystridala v me milujici peci o me milovane deti.
Jenze ja NECHCI, aby MOJE deti mely rady nekoho jinyho, nez ME!
NECHCI, aby se o ne staral nekdo CIZI!
NECHCI, aby na me zapomely tak rychle, jako si na me zvykly...
NECHCI je opoustet...
a hlavne mi prosim vas nevysvetlujte, ze to vubec nejsou moje deti, ze moje milujici pece je stala 90 euro na tejden a ze jsem s timhle vsim mela dopredu pocitat...Ja to vim!!!

muj itinerar:
odlet v 17:10 irskeho casu
prilet v 20:45 ceskeho casu

S Miri jsme v kostele zapalili svicku, aby jako nase letadlo nespadlo (pokud vzleti, nebot jak to tam ten Aer Lingus ted ma, nikdo moc nevi), jenze jsme za ni zapomely zaplatit a nakonec jsme tam hodily 20 centu, coz nevim, jestli nebesum bude stacit, ale vic se nam davat nechtelo.

obskurni vylet

Jelikoz Miri zna mou zalibu v rozkladajicich se, obskurnich a temnych mistech, lakala me cele 2 irske mesice na vylet do Crosshaven, kde se nachazi rozlehle "cosi". To cosi je podle internetu velika pevnost z 18 stoleti jmenem Fort Camden a podle Mirci, ktera tam byla minuly rok, je to polorozpadla budova, porostla mechem, plna tajnych chodeb, tocitych schodist a idealne nebezpecna pro dobrodruzstvi. A podle me? Podle me je obehnana velkou zdi, ploty se specialnim naterem, ostnatnym dratem, vodnimi prikopy a cedulemi s napisy:

Dangerous area

Do not enter

Trespassers will be prosecuted

Keep out

atd...

Vic jsem z ni bohuzel nevidela, jelikoz majitelum se podarilo ji za ten rok proste hermeticky uzavrit, ze by se tam ani Spravna petka nedostala. Takze dobrodruzstvi se nekonalo a misto toho jsme sesly k mori, pochodily v chaluhach, zjistili ze voda je opravdu slana a z Miri se stala vrazednice, protoze zabila nevinnou morskou hvezdici, jen aby si jeji vysusenou mrtvolu mohla vystavit... Ale nahradni bod programu za ztracenou pevnost mel teprve prijit. Potrebovala jsem STRASNE na zachod (Andy asi uvidis jistou podobnost s tvym story:), takze jsem si zasla na jejich moderni verejne WC, dvere se za mnou automaticky zavrely a ja se chystala na to, co kazdy z nas obcas musi, jenze dvere se zase otevrely.

A pak se zase zavrely a pak se zase otevrely a pak se zase zavrely a pak se zase otevrely a pak se zase zavrely a pak se zase otevrely a pak se zase zavrely a pak se zase otevrely.

A ja tam stala a strasne cervenala.

No a po chvili tohoto vetraciho prcesu jsem zkusila zmacknout tlacitko "lock".

Takze tak.

Kdybyste chteli videt, jak to vypada v ty Fort Camden, tak ZDE

Muzete mi nekdo vysvetlit...

...proc se propana krale vsecky veci projevi jako uzasne, zrovna kdyz je musi clovek opustit?
Dnes jsem mela na starosti jen tu nejmladsi a prozila jsem krasny den. Citila jsem se jak v klasickem filmu, kdyz jsem foukala bubliny a Laura po nich se smichem chnapala, behala kolem me a kricela "Manaaaa" (tj. moje jmeno v jejim podani), pak jsem se citila jako profesionalni matka, kdyz jsem ji prebalila tak rychle, ze si toho ani nevsimla a kdyz bez reci usnula, pak jsem se citila uplne normalne, kdy za mnou holcicky pribehly a nadsene mi ukazovaly svoje nove skolni uniformy. A pak jsem se citila tak marne, kdy jsem si uvedomila, ze jeste 12 dni a uz ani jednu z nich NIKDY V ZIVOTE neuvidim.

On the edge of Ireland

Rada bych napsala par slov o svem cyklistickem vyletu v Dinglu...
Byl hnusnej den. A aby byl hnusnej jeste vic, rodina se rozhodla, ze pujde do kina na Sreka tretiho, o coz jsem opravdu stala pramalo a tak jsem si rekla, ze se vykaslu na zdejsi iritujici podnebi a pujcim si kolo a pojedu proste kam se mi bude chtit. Zaplatila jsem v pujcovne 10 euro a snazila se klickovat mezi sebevrazednymi kapkami deste, ktere se jako o prekot rozbijely o mou lebku. Nastesti pro obe strany se asi po 10 minutach rozjasnilo a az do dalsiho dne nepadla ani jedina! Jela jsem kolem pobrezi, minula polorozpadlou vez, stado krav a majak a dojela jsem k utesum. A kdyz jsem vylezla nejvys kam se dalo, zjistila jsem, proc do vseh trapnych filmu cpou tu kycovitou scenu, kdy hrdina stoji na utesech, vlasy mu vlaji a kolem letaji racci...protoze je to ten nejkrasnejsi pocit, ktery jsem kdy zazila!! a nebot se mi nechtelo vracet se dolu, sla jsem po utesech porad dal a dal i s kolem, prodirala se malinim, krvacela a modlila se, aby se ten pulmetr co me delil od srazu nestal osudnym mne ani kolu. Kdyz uz se dalsi postup po utesech stal technicky neproveditelny, prelezla jsem par plotu a zapocala druhou polovinu sveho dobrodruzstvi - cestu po horach. Tedy to jsem mela v planu. Jenze po tom, co jsem se pul hodiny brodila do kopce v kravskych lejnech a bahne a cesta, ktera by se v Cechach dala s uspechem povazovat za normalni turistickou, se ukazala byt pouze pristupem k pastvine pro kravy, jsem rezignovala. Pokochala jsem se vyhledem a brodila se hovnama zase zpet. A muzu s klidnym srdcem rict, ze to byl zatim ten nejlepsi zazitek z Irska, nebo minimalne urcite hodnotnejsi nez Srek III....
PS:tenhle stupidni net mi neumoznuje nahrat sem fotky, takze nekdy priste

hey man Amen!

Po prohyrene sobotni noci, o ktere se muzete docit na Mircine blogu, jsme se rano nucene probudily a vypravily se "do sboru" tj. NE do katolickeho kostela (nerozumejte mi spatne, ja proti katolikum fakticky nic nemam, akorat proti zdejsimu katolicismu, z toho by jeden brecel). Byl to Church alive - baptisticka cirkev a bylo to SKVELY.
Hned co jsme vstoupily, ujala se nas spousta lidi, kazdej nas kazdymu predstavoval (a my tajne doufaly, ze nikdo znich nebyl predesly vecer v Corner house pubu..), vyptavali se na nase jmena, odkud jsme, co delame, sladce se na nas usmivali a predstirali, ze je hrozne zajimame - proste jak to tak bejva - ale bylo bylo to nesmirne osvezujici! Aspon na chvili mate pocit, ze jste zase doma...Ale zpet k vypravovani - kazatel byl american, coz se dalo zjistit jak z jeho teatralnich gest tak z jeho prizvuku (btw. lahoda, slyset zase jednou neco jinyho, nez irsky sislani s knedlikem v krku). Kazal o narozeni Samuele, o tom, jak Buh uzdravil Chanino zlomene srdce a jak muze skrz modlitbu uzdravit i to nase, a kazal asi 2 hodiny a celou dobu nas to bavilo a pozorne jsme sledovaly, hledaly v Bibli a nostalgicky zpivaly kancionalovky. Na konci nam daly vyplnit karticky s nasima udajema ("because we care about YOU personally"), coz jsme udelaly hlavne proto, ze chceme aby nam poslali anglickou Bibli. Ale jisty je, ze me okouzlili a ze se tam urcite jeste podivam.
Inu a pak jsme se s Miri odebraly do nakupniho strediska, kde jsme se zase oddavaly svetske radosti z nakupovani ve slevach a taky hrichu obzerstvi, pekne po cesku jsme bezdily na lavicce a jedli irskou obdobu bramborovyho salatu s rohlikem.

Ze se nestydite!!!

Vsichni ctenari mych stranek - dovoluji si vas pokarat. Po 5 vycerpavajicich a nanejvys depresivnich dnech bez pripojeni na internet jsem si zaplatila tezke 3 eura abych shledala, ze tu mam vsehovsudy JEDEN novy komentar (Simone diky ;-)!! a to jsem se tak cinila a svuj blog ozivila...takze ackoliv jsem urazena, musim vam alespon sdelit, ze v Dinglu se mam dobre. Dva dny nam tu pohadkove svitilo slunicko, takze jsem si stihla brutalne spalit jednu polovinu tela a cely oblicej a to vsechno si ochladit v ledovem oceanu, vysplhat na utesy, sahnout si na rejnoka, videt zdejsiho delfina, ukrast lzicku a docist Sto roku samoty. Ale i pres tyto uzasne udalosti, ktere stoji za to rozvest, se neskutecne tesim domu. Jenze nemilosrdna jednicka v dnesnim datu se mi vysmiva do oci a zaryte tvrdi, ze jeste 28 to potrva, nez budu volna. Ach jo.

ilustracni foto

zleva: Aoife, Becky, Laura.....no nejsou sladky?

the Dingle peninsula

je mi cti oznamit vam, ze od soboty do soboty budu z dosahu internetu, me blizke civilizace a hlidani deti, nebot s rodinkou jedu do Dinglu na prazdniny. Jsem rada, ze uvidim zase jiny kousek Irska a navic jestli obrazky nelzou..mmm...ale jestli bude takove pocasi, jake jsem tu doposavad videla, asi se nemam zas tak na co tesit. Sedet mezi ctyrma stenama muzu i v Corku a navic tu mam Internet. Ale stejne se tesim.

Blarney & playstation

Tuhle nedeli jsem stravila s Mircou.

Nejprve jsme se jeli podivat do Blarney (pry nejpopularnejsi pamatka v Irsku(???)). Krome toho, ze samotne Blarney je krasna starobyla vesnicka, stala tam za videni jeste zricenina hradu, obklopena rozsahlymi a zelenozelenymi parky a lesy a houfy turistu, kteri prichazeji, aby mohli polibit 'Blarney stone'. A proc cekat frontu jenom abyste podstoupili to nechutne hygienicke utrpeni a dotkli se nejakeho sutru, ktery uz pred vami cumlalo miliony jinych? Kdo jej totiz polibi, dostane dar vymluvnosti! Takze kdyz nad tim tak premyslim, mozna po prijezdu pujdu delat tiskoveho mluvciho politikum...ale ne, obavam se, ze zazrak se nekona a misto recnickych schopnosti jsem tam chytla tak mozna rymu. Nicmene je to krasne misto, jako vystrizene z historickeho romanu, jen privrit oci... a shodly jsme se s Mircou, ze hodina je na navstevu malo a ze tam kazdopadne musime znovu!

Odpoledne jsem byla u Miri's hostfamily. Co stoji urcite za zminku je jejich playstation, ktere ma kameru a snima pohyb hracu pred televizi, coz je neskutecna sranda pro hrace i nezavisleho pozorovatele (pozorujete 4 lidi svijejici se pred TV, je to fakt uzasny:-D)...mam nejaka videa, ale muj net mi neumoznuje je nahrat na Youtube..tak snad nekdy jindy.

Takze tak.

disko

Takze po jiste pauze se vracim se svym zpravodajstvim....
Asi nejvyznamnejsi zazitek z uplynulych dvou tydnu byla diskoteka:) Kdo me znate, asi se pousmejete pod vousy pri predstave, ze se svijim v rytmu dunicich nemelodickych a rozcilujicich hitovek, ale je to tak!A dokonce jsem si to uzila! S Annou jsme si pred tim koupily piva (cesky samozrejme!ale znacka byla "Czech beer" takze kam kvalita saha, to nevim..)potaji je pronesly a vypily na zachodkach a strasne jsme se u toho hihnaly. Nic mene s jistou davkou ceskeho alkoholu v krvi jsem zapomnela na dobry vkus a proste jsem si to uzivala. A uzivala jsem si, kdyz mi jeden spanel polibil ruku a uzivala jsem si i cestu domu taxikem a nevyspalost pristiho dne. Jinak na meetingu jsem se seznamila s jednou nemkou a francouzkou, cimz jsem konecne dosahla internacionalniho pocitu.

Today has been OK...

Nejprve jsem byla na msi, ktera se mi teda nelibila ani trochu a mela jsem chut jim ten kostel poblejt (nemylte se, ne proto, ze jsou katolici, ale proto, ze jsou tak strasne FADNI a FORMALNI katolici!!), ale pak uz to bylo jen lepsi a lepsi! Pred Penisem jsem se se zurivym emocionalnim nabojem privitala s Mircou, okusili jsme Smoothie (o nem nekdy vice), probraly jsme vsechno od A do Z (no to vlastne zdaleka ne..ale hodne jsme si popovidaly:) obsedantne jsme prosly Penis a ostatni kramky a ja musela Mirce neustale pripominat, ze ona tu vlastne vubec nechce utracet:) to nam ale nebranilo, abychom si vysnily a naplanovaly, co vsechno si tu koupime. Pak nasi pozornost na chvili prilakala skupina hip-hoperu, breakaru ci jak tyto tanecniky nazvat, kteri opravdu DOST DOBRE tancovali na ulici a po chvili sledovani jsme zjistily, ze vedle nas stoji dalsi dve au-pairky! Inu tak jsme s nimi pobyly v Ovens baru, zanadavaly si na deticky, jidlo, zasmaly se, naplanovaly akce, proste takovy bezny au-pair rozhovor jak ma byt a pak uz jsme namirily sve kroky zpet k nasim pribytkum... Dnes jsem se citila opravdu stastna:)

prileta svetlobod...

V me mysli se tim zabyvam uz asi...23 dni...ale je pravda, ze bych to mela napsat jeste sem, aby se tato oslnujici zprava dostala do povedomi sirsiho publika.
tedy DNES V 23:10 pristane na letisti Cork letadlo, ktere na sve palube ponese jednu z nejuzasnejsich osob a hlavne - nejlepsi Au pair na svete - Meryl am...a ja tu na ni nefalsovane touzebne ocekavam, protoze ona spolu s Penneys a slanym maslem je svetlobod meho zdejsiho pobytu. Miri, vitej :-)

Dnes jsem si oficialne priznala, ze mi ty deti lezou na nervy. Je to brzo - po dvou a pul tydenni znamosti? Hlavni jejch problem je, ze neco chteji, nevi co chteji a kdyz to nahodu vi, je to rozhodne neco, co delat nemuzou. A kdyz to nedostanou, vresti, kopou a jeci. To je obecna definice. Priklad ze zivota: Prisla nas navstivit Beckyina kamaradka Anne (mj. straslivy dite) v poklidu si hraly, pak se presunuly na zahradu s tim, ze jedou do Afriky. Pripomela jsem jim, ze klidne jet muzou, ale jen v ramci zahrady a za par minut koukam, branka otevrena a cestovatelky nikde. Neco takoveho jako jit mimo dum je detem vyslovne zakazano, takze jsem se zdesila a ctvrt hodiny behala po cele nasi ctvrti malem v slzach a hledala je. nakonec me napadlo, ze zajdu k Anne domu. Nastesti jsem je tam nasla, ale nijak to nesmirilo muj vztek. A nejhorsi bylo, ze ji za to maminka vubec nepotrestala.... takze proste...pomoc!

the Baking day

Dneska me naprosto zruinovaly. Dala jsem si totiz predsevzeti, ze proste nebudou sedet pred televizi a tak jsem se snazila jim stvorit zabavu. Hraly jsme si na modelky, byla jsem jejich bodyguard a pak prisel zlaty hreb dopoledne-pekly jsme! Puvodni plan byl, ze upeceme Linecke, ale z ucty k mestu Linci a tem, kteri toto testo vynalezli, bych si rozhodne netroufla nas vytvor nazvat "lineckym". Vsechno se to rozpadalo a diky jejich solenemu maslu to ziskalo dost prazvlastni prichut. V planu byla zahrnuta take poleva, ale tu jsem z psychickych duvodu vynechala...byt matkou naplno (tzn nevychovavat deti televizi) je totiz k zesileni. Kdyz mi ta nejmensi lezla po stole s pusou plnou syroveho testa, Becky me uz 5 min mlatila, protoze se ji cosi nelibilo (a nikdy se nedozvim co a vlastne me to ani nezajima) a Aoife jakozto rozumna tise vykrajovala rozpadajici se, naprosto nepovedene cukrovi (jo malo masla, tim to bylo..) v levem spanku me zacalo bodave bolet a muj hlas zabarvil lehce hystericky podton. Takze jsem nakonec byla moc rada, kdyz kolem poledne zasedly pred svou telly... Ale sve predsevzeti jsem splnila, povzbudila jsem jejich kreativitu a navic jsem zamestnala i sebe, protoze to posledni, co bych o dnesku mohla rict je, ze jsem se nudila.

UPDATE: Dneska jsem se seznamila s Annou! Je to polka a aupairuje hned vedle nas a jestli bude porad tak skvela jako se jevi ted, myslim, ze osamocenost je pryc:)

Den D

Dneska je den D. Davaji totiz moji milovanou Grey' s Anatomy!!! Zda se, ze se na me usmalo stesti a muj zivot konecne nabral pointu. Bude to ten dil, kde v nemocnici dojde k X umrti, coz je magicke cislo a tak se ceka, kdo bude dalsi a Izzie se boji o Dennyho...a je mi jedno, ze uz jsem to videla a ze stavet smysl sveho zivota na serialnech je tragedske, ne-li ubohe, a strasne se na to tesim... No a dalsi den D budiz ctvrtek, nebot bude au-pair meeting, do nehoz vkladam veskere sve nadeje...

Big Fat Awsome House Party!

Kolik pratel jsme si uz behem naseho dlouheho zivota vysnili? A co se s nimi stane, kdyz nas prestanou bavit, vyrosteme a uz je nepotrebujeme? Prave pro tyto nebohe imaginarni kamarady je tu dum madame Fosterove, ktera kazde opustene ptace bere pod sva ochranna kridla...

Foster' s home for imaginary friends

maji tam pekny hry, uz jsem si vytvorila sveho imaginarniho pritele se jmenem pentahydrat, ale to me moc nebavilo, hra wheeee me uchvatila asi nejvic..jo je videt, ze tu intelektualne uvadam:)